KDO JSME
Jsme AMATI, výrobce hudebních nástrojů, historie kterých se datuje do roku 1631. Všechny nástroje jsou vyráběny z kvalitních materiálů s vysokou řemeslnou zručností. Vynikají krásou zvuku, intonační vyrovnaností, funkční spolehlivostí, dokonalým zpracováním a vzhledem. Každý nástroj projde rukama lidí, život kterých je po generace spjatý s hudbou. Historický vývoj dechových hudebních nástrojů je stejně fascinující jako třeba vývoj automobilů. Některé nástroje se i dnes vyrábí skoro stejně, jako před mnoha lety, některé nástroje prošly obrovským vývojem.
Nástroje AMATI úspěšně reprezentují naši zemi po celém světě. Jsme velmi hrdí na tradici a dokonalost, se kterou nástroje vyrábíme. A to vše bez jakýchkoliv kompromisů.
NAŠE POSLÁNÍ
Nemotivuje nás čistě byznysové jednání, neženeme se za čísly. Naše práce je součástí něčeho, co není hmatatelné. Naše práce je součástí umění, hudby. Nástroje, které vyrábíme, ztělesňují tradici a dokonalost bez kompromisů. Každý z nich projde rukama lidí, které naplňuje jejich poslání – přinášet hudebníkům jedinečné a lahodně znějící nástroje. Svoji práci dělají s láskou a vášní k hudbě.
HISTORIE
Výroba dechových hudebních nástrojů AMATI má kořeny v Kraslicích. Další značkou, kterou představujeme je V.F.Červený, která dodnes těží z odkazu svého geniálního zakladatele, českého vynálezce Václava Františka Červeného.
Město Kraslice je skutečnou kolébkou výroby hudebních nástrojů u nás, protože smyčcové nástroje se zde začaly vyrábět již na počátku 17.století.
Prvním historicky potvrzeným hudebním nástrojařem byl Melchior Lorenz. Do matriky byl v 1631 zapsán jako „ein Geigenmacher" (výrobce houslí). Počet mistrů houslařů vzrůstal, takže již v roce 1669 měli v Kraslicích vlastní houslařský cech. V 18. století se krasličtí hudební nástrojaři přizpůsobili rozkvětu orchestrální hudby a vedle houslí začali vyrábět také hudební nástroje dechové. Nejdříve se zaměřili na nástroje dřevěné, k nimž však brzy přibyly i nástroje žesťové. Stejně jako u smyčcových nástrojů výrobci využívali především surovin z domácích zdrojů.
Technické zlepšení dechových nástrojů na počátku 19.století, na němž se krasličtí nástrojaři rovněž podíleli, přineslo předtím nedosažitelné ulehčení hry a s tím spojené větší možnosti hráčské virtuozity. To se pak odrazilo ve zvýšeném zájmu o hru na tyto nástroje. Ve stejné době začaly vznikat také nové soubory dechových nástrojů, a to vše se odrazilo ve vzrůstající poptávce po dechových nástrojích. Krasličtí výrobci se požadavkům trhu rychle přizpůsobili a došlo zde k dosud největšímu rozmachu výroby. Dosud převažující způsob práce, kdy mnozí mistři doma vyráběli jednotlivé součástky a polotovary, z nichž teprve zkušení nástrojaři sestavovali hotové výrobky, byl postupně nahrazován tovární výrobou. Stále se přitom počítalo s tím, že značná část produkce je určena pro vývoz: vyvážely se nejen kompletní nástroje, ale také jejich jednotlivé součásti.
Nástrojaři chtěli uspokojit co největší počet zájemců, proto se v Kraslicích vyráběly nástroje jak rakouského, tak francouzského systému a v 19.století se tu začaly vyrábět také hudební hračky. Již v roce 1840 byla v Kraslicích založena první továrna a brzy po ní následovaly další. Malých továren sice přibývalo, ale velká část prací byla i nadále svěřována domácím řemeslníkům. Způsob výroby se totiž stále různě kombinoval: Někteří domácí výrobci dodávali jen součástky, jiní si naopak jednotlivé součástky opatřovali z továren a teprve z nich sestavovali nástroje. Koncem 19.století pracovalo v Kraslicích již 11 továren, které zaměstnávaly asi 300 dělníků a kolem 500 lidí bylo zapojeno do domácí výroby.
Po první světové válce, která měla negativní dopad též na Kraslice, se však výroba záhy vzpamatovala. Mnohé továrny, které ve městě pracovaly, si i v této době nadále udržovaly široký sortiment svých výrobků, jiné se stále více specializovaly. Stejně jako v předcházejícím období bylo asi 90 % veškeré produkce určeno pro export. Mezi dvěma světovými válkami existovalo v Kraslicích 59 výrobců hudebních nástrojů. K největším patřily továrny Bohland & Fuchs, Huller&Co., A.K.Hüttl, Julius Keilwerth, Karl Püchner, Adolf Rölz, Ant.Kohlert a další. Velké hudebně nástrojařské firmy se začaly oprošťovat od závislosti na místních překupnících a navazovaly vlastní samostatné obchodní styky. Během druhé světové války však mnohé výrobny zanikly, jiné se podílely na válečné výrobě.
V září roku 1945 bylo v Kraslicích ustaveno družstvo výrobců hudebních nástrojů, a protože se tu předpokládala výroba jak dechových, tak smyčcových hudebních nástrojů, dalo si název „AMATI". V roce 1948 byla veškerá výroba zestátněna a Kraslice se postupně staly střediskem výroby nástrojů dechových a bicích. V té době chyběl dostatek hudebně nástrojařských odborníků, takže celková koncentrace a specializace byla patrně jediným východiskem. Výroba se pak skutečně rozrůstala a pro přípravu potřebného dorostu byla otevřena učňovská a brzy také průmyslová škola - obě navázaly na tradice bývalé Odborné hudebně nástrojařské školy. Postupně se zdokonalovala kvalita vyráběných nástrojů a již v roce 1955 byla uspořádána souborná výstava celého sortimentu hudebních nástrojů. Od počátku 60. let se výstavy začaly pořádat pravidelně, aby se s kraslickými výrobky mohli seznámit domácí i zahraniční zájemci. Kraslické hudební nástroje rovněž postupně pronikaly na světové výstavy a veletrhy.
Po roce 1990 proběhla privatizace státního podniku Amati a v říjnu roku 1993 byla založena společnost s ručením omezeným AMATI - Denak (Denak = Dechové nástroje Kraslice). V roce 2021 se díky nehospodárnému přístupu zahraničního majitele AMATI ocitla na pokraji krachu a bylo na ni uvaleno insolvenční řízení. Nový majitel firmu transformoval do výrobního družstva. Zároveň do ní investoval přes 100 milionů korun, aby ji vrátil zašlou prestiž a světovou slávu.
Maxituba, která je také zapsaná v Guinnessově knize rekordů, byla postavena v Kraslicích asi již v letech 1910/1911 a byla určena pro světovou výstavu v New Yorku v r. 1913. Tuba je hratelná, musí však k tomu být dva. Jeden na "foukaní" a druhý na hraní.
Maxiklarinet pochází z dílen V.Kohlert a synové, která se po 2.světové válce stala součástí Amati. Byl postaven v roce 1933 u příležitosti oslavy hudby a domova (Musik- und Heimatfest). V.Kohlert a synové byla továrna známá po celém světě především skrze saxofony a klarinety.